Tenhle výlet nám byl vymlouván. Dokonce jsme byly upozorněny, že se odtamtud možná nemusíme ani vrátit. Až tak nebezpečnou má Sapa pověst. I přesto jsme se rozhodly to risknout a do tohohle malého pražského kousku Vietnamu se vydaly plny očekávání a možná i obav. Předem prozradím, že úplně zbytečně. Jediné, co se vám tam tak může stát je, že vás přejede auto nebo se ujíte k smrti.
V jedno sychravé zářijové odpoledne jsme se tedy vydaly do zapádákova jménem Písnice. Sice to je pořád Praha, ale sockou z centra to stejně trvá 3/4 hodiny. Na místě jsme zjistily, že jsme totálně nepřipravené a ani nevíme kudy dovnitř. Naštěstí, bránu se třemi vlajkami (českou, vietnamskou a Evropské unie) tvářící se jako hraniční přechod nešlo přehlédnout.
Hned po vkročení do areálu si připadáte jako v jiném světě. Totální chaos. Auta a haly se zbožím vyloženým před vchodem jsou všude. Řeknu vám, tolik hajzlpapíru pohromadě jsem v životě neviděla! Tohle ale není beauty blog, takže od reportu z drogerie zpátky k jídlu. Do Sapy jsme se přijely hlavně najíst, takže jsme se vydaly hledat podnik, který nevypadal, že druhý den strávíme na toaletě (pardon za tolik záchodové tematiky).
Jakožto nejistí zelenáči jsme zakotvily na terase restaurace Hô Sen Quán, s tím, že "uvidíme, jestli si nás někdo vůbec všimne". Všimnul, a to dost rychle. Tak do minuty přisprintoval usměvavý čísník s jídelními lístky. Vybraly jsme si každá polévku + již tradičně naše oblíbené jarní závitky napůl, přičemž jsme byly upozorněny, že toho bude hodněěě :D (první hladový žaludek pro obsluhu!). Venku už moc teplo nebylo, no prostě září, a jelikož jsme ani neumrzly, závitky nám na stole přistály celkem rychle. A opravdu toho bylo hodněěě. Talíř plný rýžových nudlí, závitků a typických asijských bylin, z kterých jsme poznaly jenom zelí a koriandr, doplňovala mistička s ...ehm, vývarem? Ano, tady jsme narazily, aneb chybí nám potřebné asijské vzdělání. No prostě jsme vlastně vůbec nevěděly, jak se to jí, takže pro místňáky asi celkem sranda. Každopádně závitky byly bombové a klidně by mi stačily jako hlavní chod.
Ještě jsme ani nestačily pořádně ochutnat závitky a už jsme dostaly pod nos polévky. Rozy Bún Tái Gà a moje Pho Bo Gà (cituji z menu: Polévka z hovězího plátku s rýžovými nudlemi a Nudlová polévka s kuřecím a hovězím masem). Jo a abych nezapomněla.
Místo ubrousků jsme dostaly krabici papírových kapesníků s rozkošným koťátkem. Celkem se hodily! Co napsat o polévkách. Vývar jsme měly stejný, jediný rozdíl byl, že Roza měla tenčí nudle a já navíc kuřecí maso. Jedinou výtku bychom měly k hovězímu, které bylo poměrně tučné, ale to kvalitě vůbec neubíralo. Na talířku jsme dostaly ještě citron a nakrájené čerstvé chili papričky a ty tedy měly grády! Roza si je dopřála a já si je po chvíli musela vyndat, protože ta pálivost dost přehlušovala chuť polévky. Prostě jsme se skvěle nadlábly.
Místo ubrousků jsme dostaly krabici papírových kapesníků s rozkošným koťátkem. Celkem se hodily! Co napsat o polévkách. Vývar jsme měly stejný, jediný rozdíl byl, že Roza měla tenčí nudle a já navíc kuřecí maso. Jedinou výtku bychom měly k hovězímu, které bylo poměrně tučné, ale to kvalitě vůbec neubíralo. Na talířku jsme dostaly ještě citron a nakrájené čerstvé chili papričky a ty tedy měly grády! Roza si je dopřála a já si je po chvíli musela vyndat, protože ta pálivost dost přehlušovala chuť polévky. Prostě jsme se skvěle nadlábly.
Naše první (a určitě ne poslední) zkušenost se Sapou tedy dopadla výborně a proto dáváme
čtyři hladové žaludky z pěti!
Kolik jsme platily?
Coca-Cola - 25,-
Jarní závitky - 90,-
Bún Tái Gà - 100,-
Pho Bo Gà - 90,-
Jak se sem dostanete?
Nejlépe autem :) Pokud jste sociální jako my, z centra tramvají č. 3, na zastávce Přístaviště přestoupit na bus č. 197, zastávka Sídliště Písnice.
PS: Brzy čekejte druhou část o velkoprodejně potravin!
Vaše nadšené
Kája a Roza
Super blog, jen tak dal :)
OdpovědětVymazatA.
Děkujeme ! :)
Vymazat